Relaxační techniky
Relaxační techniky a jejich využití
Tyto techniky jsou jedny z nejvyužívanějších psychologických postupů používaných ve sportovní praxi. Vycházejí z poznatků o souvislosti mezi třemi faktory: Funkční stav vegetativní nervové soustavy, svalové napětí a psychická tenze. Tonus kosterního svalstva lze měnit vůlí, proto existuje možnost využít řízenou svalovou relaxaci k dosažení psychického uvolnění, a následném ovlivnění orgánových funkcí řízených vegetativní nervovou soustavou.
Působení relaxačních technik
Relaxační techniky zahrnují zásahy tří typů. Prvním typem je relaxace kosterního svalstva. Je pro ni typické, že se dá navodit vůlí a napomáhá ke klidovému vyladění vegetativní nervové soustavy a tomu odpovídající klidové aktivaci vnitřních orgánů. Nejznámějším typem je progresivní relaxace podle Jacobsona. Druhým typem je autosugestivní ovlivňování tělové percepce a vegetativních funkcí, jejímž představitelem je nižší stupeň Schultzova autogenního tréninku. Třetím stupněm jsou vyšší úrovně autogenního tréninku, které mají meditativně-kontenplativní ráz. Tyto relaxační techniky využívají k navození stavu relaxace práci s psychickými fenomény, např. imaginace, nebo vizualizace.
Popis základních relaxačních poloh a jejich fotografie nalezneme v sekci FOTOALBUM.